V zápise o ustavující schůzi klubu cyklistů v Němčicích nad Hanou dne 19 ledna 1930 ve 14.30 hod. v klubové místnosti na Budově se dovídáme, že byli přítomni bratři: Marák Jan, Nedoma František, Kašpárek Antonín, Oulehla Rostislav, Brabec Vojtěch, Pytlíček Ladislav, Kyselák Stanislav, Metelka Jaroslav, Dvořák František, Rozsypal Jakub, Borovička František, Pospíšil Jan, Střižík K., Oulehla Alois , Zelinka Jar.. Prvním předsedou klubu cyklistů v Němčicích nad Hanou byl bratr Marák.
Někteří členové závodili za kluby velocipedistů v blízkém okolí, a tak všichni přivítali založení nového klubu cyklistů v Němčicích nad Hanou. Během jednoho roku se klub rozrostl na 105 členů. Byl uspořádán první župní zájezd a první závody na trati Němčice-Mořice-Pavlovice-Srbce-Vitčice-Dlouhá Ves-Vrchoslavice-Němčice. Později se stanovila kratší trať. Současně se silniční cyklistikou vzniká i cykloturistika. Jezdily se soutěžní jízdy o počet ujetých kilometrů.
Klub prožíval těžké chvíle. Nebylo finančních prostředků. V době nezaměstnanosti, členů ubývalo. Ti nejvěrnější se nakonec dostávají do takové situace, kdy se projednává likvidace klubu. Později se opět hrstka členů snaží zase oživit cyklistiku a v roce 1936 znovu zahajují svoji činnost. Situace pro celý národ je zlá, nastává válka. Na výlety a závody se však stále jezdilo. Po osvobození vlasti sovětskou armádou nastal nový život i pro němčickou cyklistiku.
Bývalí starší závodníci se začali věnovat již svým dětem a tak se k silniční cyklistice připojuje v roce 1948 i sálová cyklistika - kolová a krasojízda. Byla vyrobena první krasojezdecká kola a některá byla zakoupena z cyklistického oddílu v Liberci. Velký podíl na tomto dění měl Oulehla Rostislav a Metelka Jaroslav. Začalo se s nácvikem základních prvků z příručky Františka Kunderta. Trénovat se začalo na sokolském stadioně směrem na Prostějov. První krasojezdkyní byla Miluše Oulehlová (Mikalová), dcera Rostislava Oulehly.
Oddíl sálové cyklistiky v Němčicích nad Hanou byl pověřen uspořádáním přeboru České obce sokolské a to v roce 1950. Zde nás reprezentovala: Tomášková Alena, Čápová Božena, Oulehlová Miluše, Študentová Dana a Pavelková Draha. Přebornicí ČOS se stala domácí – Oulehlová Miluše. Vyrostla brzy velmi silná trojice krasojezdkyň- Čechová Anna, Krejčířová Zdena a Oulehlová Miluše.
Mezi první hráči kolové (bicyklebalu) patřili: Dvořák Josef, Dvořák Hynek, Oulehla Zdeněk. Později velmi dobře reprezentovali oddíl Krejčíř Alois, Konšel Jan, Oplocký Antonín, Hrbáček Vladimír, Oulehla Rostislav mladší, Filip Evžen a další členové.
Jezdily se stovky exhibičních vystoupení po celé republice, jezdilo se i na stadionech při dojezdech Závodu míru, kde tisíce diváků obdivovaly výkony němčických krasojezdkyň. Začalo se jezdit i na mezinárodní vystoupení, a to jak v NDR, tak i v Brně a v Ostravě. U nás zvítězila Oulehlová Miluše před krasojezdkyní z NDR Ruth Schopenauerovou. Pak se odjíždí do Berlína k odvetnému utkání. Za náš oddíl odjíždí Oulehlová Miluše a Čechová Anna. Oulehlová získává 2. místo a Čechová 3. místo. Tedy opět úspěch a spokojenost. Začala velká konkurence i v samotném oddílu. Nebylo jednoho roku, aby si němčická děvčata nedovezla některou z medailí z mistrovských či přebornických soutěží. Hlavně trenéři mají velký podíl na rozvoji cyklistiky, zejména sálové.
FOTOGALERIE
M i k a l o v á (Oulehlová) M i l u š e, narozená v roce 1937 v Němčicích nad Hanou,
propadla jízdě na kole jako velmi malá holčička. Jedním z důvodů bylo také to, že její otec měl obchod s koly a opravoval je. Otec-Rostislav Oulehla byl původně cyklistický závodník a později v roce 1930 byl spoluzakladatelem klubu cyklistů v Němčicích.
Nejdříve se konala krasojezdecká akademie v Němčicích nad Hanou. Vystupovali a předváděli na ní ukázku krasojezdci z Prostějova a sourozenci Eva a Zdeněk Kasamasovi z Přerova. To se všem velmi líbilo, a tak byl založen klub v Němčicích.
Byla to Miluše Oulehlová, která musela vést prvně na krasojezdeckém kole svého otce. Na silnici se pak učila některé krasojezdecké prvky a začali trénovat na sokolském stadioně. V zimě se trénovalo na Pinduli, kde se potkaly s Annou Čechovou. Byla sice moc malá, a tak začaly jezdit jen dvojici na jednom kole. Nebylo v oddíle tak malé kolo, aby na něm Anička mohla jezdit. Až v roce 1953 otec Anny Čechové nechal vyrobit krasojezdecké kolo pro svoji dceru od pana Spurného z Prostějova.
V době, kdy už bylo cyklistice v Němčicích 35 let, píše tisk o tom, že Miluše Oulehlová-Mikalová začínala s krasojízdou po skončení druhé světové války a dala popud k založení oddílu. Již 30. září 1950 se stala československou dorosteneckou přebornicí. Prvenství v roce 1951 obhájila v Mnichově Hradišti. Během své závodní činnosti absolvovala 136 soutěží a 559 vystoupení exhibičních po celém území naší republiky. Získala 48 prvních cen, 52 druhých, 30 třetích a 6 čtvrtých. V roce 1953 a 1954 se svojí partnerkou Zdenou Krejčířovou získává ve dvojici titul juniorského přeborníka ČSSR. V roce 1954 je mistryní republiky v kategorii žen. Později s Annou Čechovou-Matouškovou získávají jako dvojice titul Mistr republiky.
V roce 1961 jí byl udělen titul Mistr sportu. Potom ze zdravotních důvodů přestala krasojízdu aktivně provozovat, ale zůstává ve funkci jednatele. V roce 1970 se stává rozhodčím a trenérem. Od roku 1982 je zvolena předsedkyní oddílu TJ Stavební stroje a tuto funkci vykonává dodnes. Vychovala dlouhou řadu závodníků, kteří reprezentovali náš oddíl i naši republiku na Mistrovství Evropy a na Mistrovství světa.
FOTOGALERIE
M a t o u š k o v á (Čechová) A n n a, narozená dne 27.6.1939 v Němčicích nad Hanou.
Byla 11-leté děvčátko a vysloužila si přezdívku „létající Andulka“. Prováděla své cvičení velmi rychle, jistě a pružně. Byla však tak malá, že nedosáhla na krasojezdecké kolo a musela jezdit jen se svojí partnerkou na jednom kole v kategorii dvojic.
V tu dobu čteme v tisku, že to, co nám připravuje Morava, bude překvapení větší, než byla velkým objevem Eva Kasamasová (Přerov), která ve svých 13 letech získala titul mistryně ČSSR. V roce 1955 se stala Anna poprvé mistryní republiky dospělých, a o čtyři roky později získala se svojí partnerkou Miluší Mikalovou i titul v kategorii dvojic – mistr ČSSR. Jejím oddílovým trenérem se stal od roku 1953 její otec Jan Čech. Pod jeho vedením se dostala do reprezentace a v roce 1959 byla za výborné výsledky jmenována Mistryní sportu.
O rok později vyhrála 2. ročník Achille Joinarda, tenkrát neoficiálního mistrovství světa v krasojízdě. V dalších letech se se svým manželem Michalem věnuje dvěma narozeným dcerám Jitce a Romaně. V roce 1970 se konalo Mistrovství světa v Ostravě, kde Anička startovala. Po čtyři roky stála na stříbrné příčce a v roce 1974 v holandském Haarlemu se jí po těžkém boji konečně podařilo obléci duhový trikot. Své první zlato vyhrála o 16 setin bodů.
Zapsala se zlatým písmem do historie sálové cyklistiky, jak je i psáno v knize „Zlatá kniha cyklistiky“ vydaná v roce 1984. Píše se zde: „ Nejslavnější německá krasojezdkyně Bauerová prohlásila: Pomýšlím na odchod, protože vidím, že přišel čas nové a lepší závodnice. Nebude trvat dlouho a zasedne na můj trůn. Trvalo však ještě deset let, než se Anna Matoušková stala mistryní světa. Navíc se postarala ještě o nový rekord tím, že se poprvé stala mistryní světa ve svých 35 letech.“
Anna Matoušková (Čechová) byla jmenována sportovcem tisíciletí.
Za svoji závodní činnost získala:
31 titulů Přeborníka či mistra ČSSR a ČR
7 x titul Mistr světa (2 x neoficielně -1960, 1967a 5 x oficiálně - 1974,1975,1976,1977,1979)
8 x na MS byla druhá
2 x na MS se umístila na třetím místě
2 x na MS byla čtvrtá
Anna Matoušková obdržela různá tělovýchovná i státní vyznamenání a stala se zasloužilou mistryní sportu r. 1960.
Zúčastnila se celkem 18. mistrovství světa a končí se svojí činností v roce 1980.
FOTOGALERIE
Od roku 1960 se na úspěších našeho cyklistického oddílu podílelo mnoho krasojezdců. Z chlapců například Jiří Karas, Milan Matoušek, Milan Oplocký, Ladislav Kořínek, Jiří Mikala, David Novotný, Rostislav Křepelka, Tomáš Matuška … Z děvčat nás reprezentovala především Zdislava Hrabalová, Marie Kyjasová, Jiřina Coufalová, Marie Oulehlová, Olga Matoušková, sestry Jana a Marie Rošťákovy, Marie Študentová, Eva Mikalová, sestry Romana a Jitka Matouškovy, Miluše Punčochářová, Hana Tomaníková, Ivana Vaculíková, Leona Soušková, Eva Svobodníková, Markéta Tobolíková, sestry Karla, Jana a Lenka Hrabalovy, Petra Hrabalová, Renata Podstavková, sestry Renata a Šárka Floriánovy, Hana Matoušková, Kristýna Hrdá, Eva Vojancová, sestry Kateřina a Veronika Přibylovy, Michaela Borovičková Lenka Řezáčová, Barbora Kroupová, Michaela Matoušková, Jana Oplocká, sestry Pavlína a Michaela Opločtí, Žaneta Hrušková, Gabriela Svobodníková, sestry Lenka a Hana Parákovy … Často se do činnosti zapojovala celá rodina.
Zdislava Hrabalová - patřila mezi úspěšné krasojezdce. V kategorii juniorek vyhrála 2x titul mistra ČSSR a v kategorii dospělých obsadila na mistrovství republiky 3x 2. místo a 1 3. místo. V roce 1972 se zúčastnila mistrovství světa a skončila na osmém místě. Její největší konkurentkou u nás byla domácí kolegyně Anna Matoušková. Později se zúčastnila i soutěží veteránů a působila jako rozhodčí krasojízdy.
Marie Oulehlová – mezi její největší úspěšné období patří rok 1971. Tehdy se jelo poprvé v historii Evropské kritérium juniorek do 18 let (nynější ME). Tato zpráva byla přijata s velkým ohlasem. Velkou favoritkou byla za ČSSR Lea Hrušková, které se jízda nepovedla a skončila čtvrtá. Druhá naše reprezentantka Marie Oulehlová svou skvělou jízdou přivezla pro Sokol Němčice vůbec 1. medaili z Evropy – bronzovou. Jejím trenérem se stal dřívější krasojezdec Petr Zachariáš. Ve stejném roce se Marie stala v Gottwaldově přeborníkem ČSSR a rada městského národního výboru jí udělila čestné uznání za její sportovní činnost. O rok později se též stává přeborníkem ČSSR v Praze.
Jana Rašťáková - po vystudování gymnázia přijímá nabídku vystupovat ve varieté a cestuje po celém světě.
Eva Mikalová – její děda Rostislav Oulehla a maminka Miluše Oulehlová ji trénovali od jejích sedmi let. Soutěžila v kategorii jednotlivců žaček a později juniorek. Své prvenství na mistrovství ČSSR získala 5x a od roku 1976 byla v reprezentaci a startovala na mistrovství Evropy ve Francii, kde jako třináctiletá skončila na třetím místě. Později se věnovala kategorii dvojic. S Ivou Vaculíkovou skončily na mistrovství republiky v kategorii žen na druhém místě. V roce 1984 ukončuje svoji závodní činnost a vrací se po mateřské dovolené roku 1997 jako trenérka.
Sestry Jitka a Romana Matouškovy – dcery mistryně světa Anny Matouškové. Obě děvčata znala sokolovnu od dětských let. Trenérem se stal jejich dědeček Jan Čech. Nejdříve se začaly věnovat kategorii jednotlivců. Úspěšnější Romana měla skvělé výsledky v dorostenecké kategorii. Získala čtyřikrát titul přeborníka mistr ČSSR a byla zařazena do reprezentace na mistrovství Evropy ve Francii, Holandsku a Rakousku. Jednou byla pátá a dvakrát sedmá. Její sestra Jitka obsadila v dorosteneckých mistrovských soutěžích 4x druhé místo a 4x třetí místo. V roce 1978 se začaly sestry věnovat úspěšně kategorii dvojic a domů dovezly 2x stříbro a 6x bronz. V jejích šlépějích pokračovaly i jejich dcery Romana Šišková a Michaela Borovičková, která se svou perfektní jízdou předvedla skvělý výkon na mistrovství Evropy v Německu.
FOTOGALERIE
Leona Soušková – pochází z Chropyně. Začala trénovat v Němčicích, kde dojížděla se svým otcem. Později trénovala i v Chropyni. Patřila mezi nejúspěšnější naše reprezentanty a procestovala nejen evropské státy, ale i Asii. Je čtyřnásobnou mistryní ČR, 5x skončila druhá a 1x třetí. Stříbrnou
a bronzovou medaili si dovezla z mistrovství Evropy a na mistrovství světa skončila 3x třetí. Její největší soupeřkou byla Martina Štěpánková. Později přestoupila na rok do Brna, kde se věnovala studiu.
FOTOGALERIE
Karla Hrabalová – v devíti letech se přihlásila do krasojezdeckého oddílu. Patřila mezi špičkové závodnice, ale nikdy se jí nepodařilo vyhrát mistrovství ČR. Vynikla i v kategorii dvojic. Na mistrovství světa v roce 1991 v Brně zajela se svou partnerkou Evou Svobodníkovou bezchybnou jízdu a umístily se na sedmém místě. Po odchodu Evy Svobodníkové, která odjela za studiem do Paříže, si našla partnerku novou - Markétu Tobolíkovou. I s ní bohužel skončila na mistrovství ČR vždy druhá. Jejich největším úspěchem byl v roce 1998 start na mistrovství světa v Přerově (6. místo) a v roce 1999 start na mistrovství světa na Madeiře (8. místo). Před MS v Japonsku v roce 2001 se stal na tréninku Karle úraz a musela zanechat závodní činnosti.
FOTOGALERIE
Markéta Tobolíková – začala jezdit ve svých deseti letech. O šest let později vyhrála mistrovství ČR v kategorii juniorek. Zúčastnila se mezinárodních závodů v Rakousku, Německu, Švýcarsku. V roce 1997 skončila na mistrovství Evropy v Rakousku na osmém místě. Později začíná jezdit dvojici s Karlou Hrabalovou. Reprezentují naši republiku po Evropě a před MS v Japonsku se dvojice ze zdravotních důvodů Karly, rozpadá. Přestávku, po dobu jednoho roku, si dělá i Markéta. V roce 2003 začíná opět trénovat jako jednotlivec a současně začíná jezdit čtveřici. V této kategorii mají děvčata spoustu úspěchů. Ale jejich krasojezdeckým vrcholem je titul Mistryně světa z roku 2005.
Soutěž veteránů – 55. výročí cyklistického oddílu - FOTOGALERIE
Eva Vojancová - již v 7 letech se začala seznamovat s krasojízdou, stejně jako její tatínek Vladimír Vojanec. Ten s ní pravidelně docházel na tréninky a postupem času ji začal sám trénovat. Její vzestup byl velmi rychlý. Už v 10 letech skončila na mistrovství ČR druhá a o rok později získala prvenství. I další roky pro ni byly úspěšné. V roce 2002 skončila na mistrovství ČR na prvním místě a v roce 2003 získává nejen zlatou medaili, ale překonává i český rekord v kategorii žáků. Dalším rokem se dostává Eva do reprezentace a startuje jak na mistrovství Evropy (4. místo), tak na mistrovství světa v Maďarsku (8. místo). V roce 2005 se stává mistrem republiky v kategorii juniorů a získává svou první medaili na mistrovství Evropy – bronzovou. Další rok své úspěchy úspěšně obhajuje (1. místo – M ČR a 3. místo ME). Eva patřila k našim nejlepším krasojezdkyním. V roce 2008 přechází do oddílu Sokol Petřvald.
FOTOGALERIE
Tomáš Matuška – do oddílu přišel jako desetiletý chlapec. Pod vedením Evy Přibylové se stává v roce 2001, 2002, a 2003 mistrem ČR v kategorii žáků. Svoje úspěchy opakuje i v kategorii juniorské a stává se mistrem ČR v roce 2004, 2005 a 2006. Dostává se i do juniorské reprezentace a svou sestavu předvádí po tři roky na mistrovství Evropy (Švýcarsko - 8 místo, Německo – 4. místo a ČR - 5. místo).
FOTOGALERIE
Kateřina Přibylová – s krasojízdou ji začala v devíti letech seznamovat její babička Miluše Mikalová. Později se jí trenérsky věnovala i její maminka Eva Přibylová. Katka začínala v kategorii jednotlivců, ale časem se začala věnovat i kategorii dvojic a čtveřic. Jako reprezentantka navštívila nejen evropské státy – Německo, Slovensko, Švýcarsko, Belgii, Holandsko, Francii, Maďarsko, Rakousko, ale startovala i v Malajsii a Japonsku. Žákovskou dvojici začala jezdit s Romanou Šiškovou, ale po jejím odchodu z krasojízdy začíná úspěšně trénovat s Barborou Kroupovou. V roce 2001 jim patří na MS v Japonsku sedmá příčka. V roce 2002 se stávají mistry republiky (Břeclav – Nová Ves) a patří jim i prvenství na mistrovství Slovenska. Na MS v rakouském Dornbirnu končí na 6. místě. Na své největší úspěchy ale dosáhne v kategorii čtveřic.
FOTOGALERIE
Čtveřice I. – vznikla v březnu roku 2000 v Brně, kde děvčata (Kateřina a Veronika Přibylovy, Jana Oplocká a Lenka Řezáčová) byla pozvána na trénink a pod vedením německých krasojezdkyň se seznamovala s pravidly čtveřic. Ještě téhož roku startovala němčická čtveřice na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, kde skončila na předposledním místě.
Rok 2001 – v tomto roce se koná mistrovství Evropy v Liberci a tam překvapivě, po bezchybné jízdě, získávají bronzovou medaili. Téhož roku vyhrávají mezinárodní závody v maďarské Báji. V srpnu před závody v Německu odchází z oddílu Lenka Řezáčová a jejím nástupcem se stává Barbora Kroupová. V Kleinmühlingenu získávají čtvrté místo. O dva měsíce později vyhrávají mistrovství Slovenska a na podzim odlétají na své první mistrovství světa do Japonska, kde končí na čtvrtém místě.
Rok 2002 – účastní se tréninku v německém Steinhöringu s paní I. Wirth. Vyhrávají mezistátní utkání v Brně. Pro nemoc odchází z družstva Veronika Přibylová a při mistrovství ČR juniorů ji nahrazuje Eva Vojancová. Děvčata vyhrávají a tím se nominují na ME. Stříbro vyhrává němčická čtveřice II (Matoušková Michaela, Oplocká Pavlína, Oplocká Michaela a Borovičková Michaela) a bronz si odváží němčická čtveřice III (Opravilová Lucie, Hamalová Vendula, Menšíková Michaela a Hrušková Žaneta). Na ME v belgickém Gentu jsou nominováni Kateřina Přibylová, Jana Oplocká, Barbora Kroupová a Michaela Matoušková. Po skvělé jízdě obhajují bronzovou medaili. Na podzim vyhrávají mistrovství ČR, mistrovství Slovenska a na MS v rakouském Dornbirnu končí opět na 4. místě.
Rok 2003 – vyhrávají mistrovství juniorů ČR a na evropském šampionátu ve švýcarském Altdorfu obhajují třetí příčku. Ve Francii na MS končí na 4. místě.
Rok 2004 – krasojízdy zanechala Barbora Kroupová a v juniorském družstvu ji nahradila závodnice z Brna Ilona Horváthová. Po vyhraném mistrovství juniorů ČR odjíždí čtveřice do rakouského Lustenau na ME, kde získávají stříbrnou medaili.
V kategorii elite střídá Ilonu Horváthovou němčická závodnice Markéta Tobolíková. Celé družstvo absolvuje za účasti německé trenérky paní Wirth soustředění v slovenském Kolárovu. Stávají se mistry ČR a za Olomoucký kraj startují na neofiálním MS v Maďarsku. Jejich skvělá jízda a minimální ztráta je posunuje na bronzovou příčku. Je to jejich první světová medaile.
Rok 2005 – je jejich nejúspěšnějším rokem. Juniorské družstvo (Přibylová, Oplocká, Matoušková a Horváthová) vyhrávají mistrovství republiky a podařilo se jim obhájit stříbrnou medaili na jejich posledním ME juniorů v německém Nufringenu.
Tvrdý prázdninový trénink a několik soustředění čtveřici skvěle připravilo na podzimní sezónu. Družstvo vyhrálo Mistrovství ČR v Kunštátě. Na německých závodech čtveřic obsazují sedmé místo. K nejšťastnějším okamžikům jejich kariéry patří MS ve Freiburgu, kde se svou bezchybnou a ladnou jízdou posunuly z papírové třetí příčky až na tu nejvyšší. A titul Mistra světa je „doma“! V Němčicích!
Rok 2006 – čtveřice absolvovala mnoho besed a exhibičních vystoupení. Pozvání dostali i na závody do německého Steinhöringu či Wormsu. Na mistrovství ČR obhajují titul, ale titul mistra světa se jim obhájit nepodařilo. Z Chemnitze dovezou medaili stříbrnou, což je i tak pro náš oddíl krasojízdy opět velký světový úspěch.
Rok 2007 – Po obhajobě titulu na mistrovství ČR končí na mistrovství světa ve švýcarském Winterthuru bez medaile, čímž zároveň končí i celá čtveřice se svou závodní činností.
FOTOGALERIE